Svědectví doby

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Pan Jaroslav Ostrčilík dostal cenu za angažovanou účast na odsuzování odsunu Němců z Brna po 2. světové válce. Jestlipak pan Ostrčilík nezapomněl, co odsunu předcházelo? Namátkou jsem vzala do ruky Vlastivědný věstník moravský Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně z roku 1997. Je v něm životopisný portrét moravského zemského prezidenta JUDr. Jaroslava Mezníka (1884 – 1941).

Od roku 1918 se podílel na konstituování československé státní moci. Dobrovolně se přihlásil k práci na Slovensko, jeho zásluhy ocenil vysoce ministr JUDr. Ivan Dérer. Ve 30. letech byl viceguvernérem na Podkarpatské Rusi. Vinou Mnichovských protičeskoslovenských ujednání odešel na podzim 1938 i s rodinou z Užhorodu do Brna. Měl tu v čele zemského úřadu působit jako zkušený právník především v oblasti správy a zemské správy. Ale ve městě se začala po 15. březnu 1939 rozvíjet silná germanizace. JUDr. J. Mezník jí čelil historií a historickým myšlením, kulturou, spojením s rozhlasem v Paříži, Londýně i v Moskvě. Jeho charakter a jeho češství, jeho věrnost odkazu prezidentů Masaryka a Beneše mu přikazovaly bránit český národ před nacistickou genocidou. Ale s nástupem R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a s jeho vyhlášením stanného práva zemský prezident Mezník viděl, že ve své funkci nemůže setrvat. Gestapo zatýkalo vlastence, Sokoly, Junáky, pronásledovalo Židy. Šířil se masový teror. Postupně byly zatčeny desítky předních vysokoškolských profesorů. Zatčení byli vězněni, mučeni, popravováni.Otřesený zemský prezident neměl možnost tomu čelit, chystal se do penze. V té době byl v Praze k trestu smrti odsouzen předseda protektorátní vlády, ing. Alois Eliáš. A JUDr. Jaroslav Mezník v Brně byl místo odchodu do penze zatčen. Čím se provinil? Byl informován o Říši nepřátelské činnosti a neohlásil ji. Po zatčení byl uvězněn v pověstných Kounicových kolejích, kam se na popravy Čechů německé obyvatelstvo i s dětmi chodilo dívat. Jaroslav Mezník se octl v krutých podmínkách zničující samovazby. O čem mohl přemýšlet? Vazba, mučení, smrt. Nic jiného před ním nestálo. A tak se rozhodl.

Před veřejnou popravou dal přednost dobrovolné smrti. Otevřel okno své cely a nechal se v něm zastřelit. Byl totiž přísný rozkaz, aby strážní, rozestavění kolem budovy, stříleli každého vězně, který se objevil u okna. Stanul u otevřeného okna a na následky střelby a pádu z okna zemřel. V osobě zemského prezidenta JUDr. Jaroslava Mezníka zemřel důsledný demokrat a nezlomný vlastenec. A věru nebyl sám. Těch obětí nelidské nacistické ideologie bylo během 2. světové války mnoho milionů. A pan Ostrčilík dnes je nelituje. Lituje ty, kteří byli odsunuti, aby již nikdy nebylo možno zneužít jejich menšinových práv jako záminky k válečnému tažení. Neměl by pan Ostrčil a jemu podobní věnovat více pozornosti svědkům a svědectvím oné doby?